Fyzické týrání

Co je fyzické týrání?

Fyzické týrání blízké osoby bývá v české společnosti často zlehčováno, zejména týká-li se dětí. Rodiče, osoby morálně i právně zodpovědné za výchovu svých dětí, se často cítí oprávněni či nuceni přikročit k fyzickému trestu, ať už se jedná o pohlavek nebo klasické naplácání na zadek. Taková metoda je nebezpečná v případě, že je používána často, vede k ponižování dítěte, obecně způsobuje dítěti trvalou fyzickou i psychickou újmu. Není nouze o pohled na rozzlobenou maminku na pískovišti, které ke zvládnutí dítěte nestačí ani domlouvání, ani zvýšený hlas, takže nakonec dítě uhodí - nutno podotknout, že takový postup zapříčiněný netrpělivostí rodiče je jednáním v afektu, ve stavu, kdy dokonce ani milující rodič nemusí odhadnout sílu, se kterou dítě "výchovně" uhodí. Pak už je žádoucí zakročit, ačkoli nemusí jít nutně o týrání - může se jednat o reakci vyplývající z hněvu a zlosti, což jsou přirozené lidské emoce. Mnohem závažnější však bývá skryté násilí páchané na dětech, v rámci domácího násilí (viz DOMÁCÍ NÁSILÍ).

Týrání, zneužívání a zanedbávání se souhrně označuje jako syndrom CAN, což je diagnóza, kterou trpí podle odhadů až 2 % dětí. Taková negativní zkušenost vede k narušení psychiky dítěte, jeho nižší schopnosti začlenit se do společnosti, komunikovat s vrstevníky i dospělými, často se zvyšuje agresivita samotného dítěte. O zanedbávání dítěte se jedná i v případě, že je svědkem násilí páchaného na jiné blízké osobě. Pro syndrom CAN je typické, že je oběť týrána nenáhodně, až systematicky a dlouhodobě.

Fyzické násilí naplňující charakteristiku syndromu CAN může mít celou řadu podob. Oběť navíc může mít buď strach svěřit se druhému, v horším případě dokonce pokládá fyzické tresty za běžné a předpokládá, že je stejným způsobem zacházeno s ostatními vrstevníky. Některé případy byly ve školách odhaleny, když se hovor spolužáků stočil na téma "včera mi za to kouření dal táta facana", "to mě mlátí za všechno". Není proto od věci se na téma výchovných metod rodičů otevřeně bavit, sledovat nejen samotnou podstatu trestu, ale také jeho přiměřenost k provinění, jeho četnost a intenzitu.

Mezi nejčastější způsoby fyzického týrání patří:

1. Intenzivní bití rukou do všech částí těla.
2. Kopání nohou do různých částí těla.
3. Bití páskem, šňůrou, proutkem, tyčí a podobnými předměty.
4. Držení v nepřirozených a bolestivých polohách.
5. Svazování do nepřirozených bolestivých poloh.
6. Narážení na zeď, zejména narážení hlavy proti zdi.
7. Strkání hlavy do záchodové mísy či pod proud studené vody.
8. Pálení kůže žhavými předměty, zejména cigaretami či žehličkou.
9. Týrání hladem, chladem, tmou.

Jak poznat fyzické týrání?

Bystrý pozorovatel může u týraného dítěte pozorovat celou řadu příznaků. Je typické, že dítě například modřiny tají nebo si vymýšlí jejich původ. Přesto lze, zejména ve školním prostředí, vysledovat řadu projevů hodných zřetele. Komplexní vyšetření pak provádí lékař, který určuje diagnózu syndromu CAN.

Mezi nejčastější příznaky fyzického týrání patří:

1. Neklid, podrážděnost, apatie, špatná nálada, nesoustředěnost, zhoršení školního prospěchu.
2. Zdržování se při cestě domů, někdy až útěky z domova.
3. Zakrývání modřin, nošení dlouhých rukávů i v horkém počasí, vyhýbání se převlékání před tělocvikem.
4. Nepravděpodobné výmluvy při vysvětlování původu modřin a jizev.
5. Značný a dlouhodobý výskyt modřin na netypických místech (běžně mají děti rozbitá kolena, lokty, případně holeně), tedy na zádech, břiše, na pažích, v obličeji, na hýždích.
6. Netypické jizvy a rány, zejména hluboké popáleniny.
7. Podvýživa, "žebrání" o jídlo.
8. Roztrhané, špinavé a jinak zanedbané oblečení.

Co dělat?

Pokud má někdo podezření na fyzické týrání, neměl by hned uhodit jak na domnělou oběť, tak na domnělého agresora. Křivé obvinění nebo obvinění na základě nedostatečných důkazů může situaci spíše zhoršit.

Jak postupovat:

1. Zeptat se na problém týraného - předpokladem k takovému rozhovoru je vzájemná důvěra, příslib společného postupu při řešení, empatický postoj a více naslouchání než hodnocení, rozčilování se a poučování.
2. Návštěva lékaře, který provede celkové vyšetření. Pokud dítě není svolné k návštěvě lékaře či konzultaci s odborníky (například na linkách důvěry), pak podezření ohlásit policii, případně i příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí. Pro syndrom CAN je zákonem stanovena oznamovací povinnost!
3. Je-li lékařem diagnostikován syndrom CAN, učiní lékař všechny nezbytné kroky - kromě lékařského ošetření nahlásí svá zjištění policii a příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí.
4. Je-li týrání zvláště závažné, je dítě okamžitě odejmuto z rodiny, většinou je pak umístěno v diagnostickém ústavu, kde se mu dostane také odborné psychologické pomoci.
5. Pokud se dítě bojí návštěvy lékaře či kontaktování policie, přičemž obavy pramení především z návratu domů, kde se mu agresor pomstí, může situaci řešit "útěkem z domovaš do zařízení Klokánek, které provozuje Fond ohrožených dětí, a kde se dítěti dostane rodinné péče, pomoci odborníků a řešení celé situace při zajištění bezpečí a anonymity dítěte.

Pozn.: Zařízení Klokánek naleznete v Praze a okolí na níže uvedených adresách:

* Praha 8, Chabařovická 1125/4, tel.: 283 881 102
* Praha 4, Lásková 1803, tel.: 271 912 500
* Praha 10, K Učilišti 165, tel.: 272 653 720
* Hostivice, Komenského 454, tel.: 220 980 589