Psychické týrání

Co je psychické týrání?

Psychické týrání bývá ještě více podceňováno než týrání fyzické. Není totiž na první pohled vidět - žádné modřiny. Šrámy na duši přitom mohou mít trvalejší a závažnější důsledky. Kde se vyskytuje psychické násilí, není daleko k násilí fyzickému.

Každý člověk, natož dítě, potřebuje dostatek psychických podnětů k plnohodnotnému rozvoji osobnosti, motivaci, přiměřenému sebehodnocení i ke schopnosti správně interpretovat a regovat v rámci kolektivu. Za psychické týrání proto lze považovat i stav, kdy rodiče a další blízké osoby nejsou schopni poskytnout dítěti dostatečné duševní zázemí - jedná se o zanedbávání dítěte. Součástí domácího násilí (viz DOMÁCÍ NÁSILÍ) pak bývají takové podoby, které nabývají agresivní formy.

Týrání - včetně psychického, zneužívání a zanedbávání (typicky právě psychické) se souhrně označuje jako syndrom CAN, což je diagnóza, kterou trpí podle odhadů až 2 % dětí. Taková negativní zkušenost vede k narušení psychiky dítěte, jeho nižší schopnosti začlenit se do společnosti, komunikovat s vrstevníky i dospělými, často se zvyšuje agresivita samotného dítěte. O zanedbávání dítěte se jedná i v případě, že je svědkem násilí páchaného na jiné blízké osobě. Pro syndrom CAN je typické, že je oběť týrána nenáhodně, až systematicky a dlouhodobě.

Mezi nejčastější způsoby psychického týrání patří:

1. Odmítání projevů lásky, něhy.
2. Nezájem o problémy dítěte, nedostatek komunikace, málo času tráveného společně.
3. Nadávky, neoprávněné osočování a obviňování.
4. Nadměrné kritizování, "buzerování" za maličkosti nebo neovlivnitelné věci.
5. Přemrštěné požadavky na prospěch dítěte a útoky pro jejich neplnění.
6. Slovní vyhrožování a zastrašování (např. plánování fyzického násilí, předvádění zbraní a předmětů k fyzickému trestání apod.).
7. Nucení k ponižujícím nefyzickým trestům (například přehnaně dlouhé "domácí vězení", čištění podlah zubním kartáčkem, nucení k dojídání jídla apod.).
8. Nucení k práci (i domácí) na úkor školní přípravy.
9. Zanedbávání dozoru, zejména ponechávání malých dětí bez dozoru.
10. Vystavování dítěte rodinným konfliktům, jeho vtahování do role dospělého.
11. Odepírání pochvaly a ocenění.
12. Přehnané ochraňování, tendence dítě ve všem řídit a kontrolovat.
13. Nerespektování názorů dítěte, zákaz se k čemukoli vyjadřovat.

Jak poznat psychické týrání?

Rozpoznat psychické týrání je velmi těžké. Někdy navíc nemusí jít nutně o účelové jednání rodičů vůči dítěti, ale třeba jejich nedostatečné rodičovské kompetence, zhoršenou finanční situaci rodiny a z ní vyplývající stres a podrážděnost rodičů apod. Deprivované dítě nebo dítě třeba i s geneticky podmíněnou psychickou poruchou nicméně potřebuje odbornou pomoc a i laik může odhadnout, kdy už je třeba zasáhnout, aniž by se musel sám pokoušet o stanovení diagnózy.

Mezi nejčastější příznaky psychického týrání patří:

1. Dítě je nápadně zakřiknuté, nesmělé, apatické, může se stát obětí šikany.
2. Dítě reaguje nepřiměřeně ve stresových situacích - uzavřením se do sebe nebo naopak agresivitou.
3. Díte je agresivní, škodolibé, úmyslně zlobí nebo šikanuje ostatní.
4. Dítě je citově chladné, není schopno empatie.
5. Dítě ubližuje zvířatům (např. trhá mravencům nožičky).
6. Dítě mluví s opovržením o svých rodičích.
7. Dítě naopak o dění doba vůbec nemluví.
8. Dítě je zanedbané, špinavé, do školy chodí nepřipravené.
9. Dítě nedodržuje základní hygienické návyky.
10. Stálý strach dítěte z trestu, nedůvěra vůči dospělým.

Co dělat?

Pokud má někdo podezření na psychické týrání, neměl by hned uhodit jak na domnělou oběť, tak na domnělého agresora. Křivé obvinění nebo obvinění na základě nedostatečných důkazů může situaci spíše zhoršit.

Jak postupovat:

1. Zeptat se na problém týraného - předpokladem k takovému rozhovoru je vzájemná důvěra, příslib společného postupu při řešení, empatický postoj a více naslouchání než hodnocení, rozčilování se a poučování.
2. Návštěva psychologa, případně pedagogicko-psychologické poradny, kde bude provedeno celkové vyšetření, dítě se může také samo obrátit na některou z linek důvěry.
3. Nahlášení problému na příslušném orgánu sociálně právní ochrany dětí.
4. Následovat bude intervence v rodině, terapie pro dítě i členy rodiny, v extrémních případech může být dítě umístěno do diagnostického ústavu.
5. Je-li podezření, že psychické týrání je doprovázeno také fyzickým týráním, je nutná také diagnóza praktického dětského lékaře. Je-li diagnostikován syndrom CAN, pak je stanovena ohlašovací povinnost - musí být vyrozuměna policie!

Pokud se dítě bojí návštěvy lékaře či kontaktování policie, přičemž obavy pramení především z návratu domů, kde se mu agresor pomstí, může situaci řešit "útěkem z domova" do zařízení Klokánek, které provozuje Fond ohrožených dětí, a kde se dítěti dostane rodinné péče, pomoci odborníků a řešení celé situace při zajištění bezpečí a anonymity dítěte - přehled zařízení viz FYZICKÉ TÝRÁNÍ.