Sexuální zneužívání

Co je sexuální zneužívání?

Zkušenost se sexuálním zneužíváním v dětství uvádí asi 5 % mužů a 9 % žen, přitom ve většině případů nešlo o klasický pohlavní styk, přesto většina zneužívaných pociťuje trauma i v dospělosti. Samotnou událost už si ani nemusí umět detailně vybavit, přesto trpí poruchami spánku, neklidem, vznětlivostí, mají problémy s navazováním vztahů atd. I tak zůstává sexuální zneužívání záležitostí skrytou až tabuizovanou.

Děti bývají sexuálně zneužívány nejen některým z rodičů, ale třeba i vzdálenějším příbuzným, případně i starším sourozencem. Odehrává-li se sexuální zneužívání v rámci příbuzenství, je pro oběť o to těžší jej hlásit, ostatní příslušníci rodiny nemusí oběti věřit, mohou ji také nutit ke stažené obvinění.

Sexuálně zneužívána může být i manželka manželem - a to včetně případu, kdy manžel využívá její lásky, aby mu procházelo fyzické a psychické týrání (viz DOMÁCÍ NÁSILÍ).

Sexuální zneužívání dětí může nabývat celé řady podob. Jakkoli by někteří členové společnosti mohli mít tendenci jedny odsuzovat více a druhé zlehčovat, je zapotřebí brát všechny jako stejně závažné a odsouzeníhodné.

Nejčastější podoby sexuálního zneužívání dětí:

1. Nucení k pohlavnímu styku.
2. Nucení k orálnímu či análnímu styku.
3. Nucení k dráždění citlivých míst násilníka dítětem.
4. Dráždění citlivých míst dítěte násilníkem.
5. Předvádění ztopořeného penisu, obecně předvádění onanie dítěti.
6. Předvádění sexuálního styku mezi partnery před zraky dítěte.
7. Nucení dítěte k onanii.
8. Nucení více dětí navzájem (sourozenců) k sexuálním aktivitám.
9. Vystavení dítěte do situace, kdy je svědkem sexuálního zneužívání jednoho z rodičů.
10. Nucení dítěte k prostituci.
11. Nucení dítěte k účasti na pořizování pornografických materiálů.
12. Nucení dítěte ke sledování pornografických materiálů.
13. Sexuálně motivované slovní narážky.

Dětská pornografie, rizika internetu - velmi rozšířeným kriminálním jevem je dětská pornografie, která prakticky vždy souvisí se sexuálním zneužíváním, a v poslední době se masově šíří na internetu. Děti mohou být nejen nuceny zastávat roli herců a modelů při pořizování pornografických videí a fotografií, ale mohou být do této role i nevědomky vlákány při využívání internetu. Při chatování, dopisování a umísťování svých profilů na tzv. sociálních sítích (např. facebook) často děti nevěnují dostatečnou pozornost ochraně svých osobních údajů a nejsou dostatečně obezřetné při komunikaci s tím, kdo se může na internetu bez problémů vydávat za kohokoli. Je nejen krajně nebezpečné, aby si děti dávaly schůzku naslepo s kýmkoli, koho znají jen přes internet, ale aby také komukoli cizímu zasílaly své fotografie nebo s ním komunikovaly přes webovou kameru. Nastala již celá řada případů, kdy děti v domnění, že jde o hru "na doktora" s vrstevníkem, odhalily přes webobou kameru své citlivé partie, což pak posloužilo k ukojení potřeb pedofila či dokonce k šíření záznamu dále mezi odběratele dětské pornografie. Je naprosto nezbytné, aby rodiče se svými dětmi otevřeně komunikovali o nástrahách internetu, aby osvětu zajistili také učitelé, aby nad dětmi byl vykonáván při používání internetu dohled, případně na počítačích byly instalovány filtry a speciální bezpečnostní programy. Jakékoli podezření související se zneužíváním internetu je možné anonymně hlásit přes www.internethotline.cz.

Jak poznat sexuální zneužívání?

Je poměrně těžké poznat, zda je dítě sexuálně zneužíváno, není-li současně třeba fyzicky týráno. Jakéko-li násilí na dítěti ovšem zanechává psychické stopy, proto je dobré si všímat, jak se dítě chová a projevuje.

Mezi nejčastější příznaky sexuálního zneužívání patří:

1. Neklid, podrážděnost, apatie, špatná nálada, nesoustředěnost, zhoršení školního prospěchu.
2. Zdržování se při cestě domů, někdy až útěky z domova.
3. Přehnaný stud převlékat se, odhalit se, nebo naopak přehnaný exhibicionismus citlivých partií.
4. Nechuť hovořit o sexu či naopak přehnaná zaměřenost na sexuální praktiky, až promiskuita.
5. Vyprávění zážitků z pozorování sexu rodičů, ze sledování porna apod.
6. Neadekvátní reakce i na lehké formy sexuálního obtěžování (viz SEXUÁLNÍ OBTĚŽOVÁNÍ).
7. Stranění se druhého pohlaví, nápadníků.
8. Potrhané spodní prádlo, zbytky spermatu na prádle apod.

Co dělat?

Pokud má někdo podezření na sexuální zneužívání, neměl by hned uhodit jak na domnělou oběť, tak na domnělého agresora. Křivé obvinění nebo obvinění na základě nedostatečných důkazů může situaci spíše zhoršit.

Jak postupovat:

1. Zeptat se na problém zneužívaného - předpokladem k takovému rozhovoru je vzájemná důvěra, příslib společného postupu při řešení, empatický postoj a více naslouchání než hodnocení, rozčilování se, poučování.
2. Návštěva lékaře, který provede celkové vyšetření. Pokud dítě není svolné k návštěvě lékaře či konzultaci s odborníky (například na linkách důvěry), pak podezření ohlásit policii, případně i příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí. Zákonem je stanovena oznamovací povinnost!
3. Lékař kromě lékařského ošetření nahlásí svá zjištění policii a příslušnému orgánu sociálně právní ochrany dětí.
4. Dítě je okamžitě odejmuto z rodiny, většinou je pak umístěno v diagnostickém ústavu, kde se mu dostane také odborné psychologické pomoci.
5. Pokud se dítě bojí návštěvy lékaře či kontaktování policie, přičemž obavy pramení především z návratu domů, kde se mu násilník pomstí, může situaci řešit "útěkem z domova" do zařízení Klokánek, které provozuje Fond ohrožených dětí, a kde se dítěti dostane rodinné péče, pomoci odborníků a řešení celé situace při zajištění bezpečí a anonymity dítěte (kontakty viz FYZICKÉ TÝRÁNÍ).