Znásilnění

Co je znásilnění?

Znásilnění je vynucení si sexuálního styku nebo jiné sexuální aktivity. Vynucení spočívá v užití násilí, pohrůžky násilím či dokonce jen zneužitím bezbrannosti oběti. Pozor - donucení k orálnímu či análnímu sexu bývalo dříve chápáno jen jako trestný čin omezování osobní svobody, od roku 2001 je ale rovněž chápáno jako znásilnění. Ačkoli se jedná o trestný a především zcela odsouzeníhodný čin, najde se ve společnosti mnoho hlasů, které takový prohřešek buď zlehčují, nebo dokonce obviňují oběť, že útočníka vyprovokovala, svedla, může si za to sama. Oběť, pakliže se o události dozví okolí, je stigmatizována - i proto se většinou zdráhá o svém zážitku promluvit, znásilnění je natolik pokořující, že pocity s ním spojené se při vzpomínce vrací se stejnou intenzitou.

Znásilnění se může dopustit i manžel na manželce!

Nejhorší formou znásilnění je znásilnění dítěte. Komplikací může být i fakt, že dospělý útočník dítěti namluví, že se jedná o hru, o zcela přirozenou věc. Proto nepřehlédněte SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ.

Jak mu předcházet a bránit se

Není chybou oběti, je-li znásilněna, a to dokonce i v případě, že dodržuje zásady uvedené níže, přesto je dobré se jejich dodržováním pokusit riziko minimalizovat.

Tipy pro prevenci znásilnění:

1. Násilníka nepoznáte předem, může se chovat normálně, může to být dokonce kamarád.
2. Nestopujte a neberte stopaře.
3. Zastaví-li poblíž vozidlo a řidič se ptá na cestu, držte se dál od vozu.
4. Sleduje-li někdo váš vůz, nejezděte domů, zastavte na osvětleném místě, kde jsou další lidé - např. na benzínce.
5. Sleduje-li vás někdo na ulici, uchylte se k místu, kde jsou lidé.
6. Večer choďte s doprovodem, případně aspoň po osvětlených a obydlených cestách.
7. Nenechte se otupit alkoholem, neflirtujte příliš povolně - stanovte si hranice intimity, byť je vám protějšek sympatický.
8. Nenechte se doprovázet domů cizím (čerstvě poznaným) člověkem.
9. Noste paralyzující prostředek (plyn, elektrošok), ale jen pokud s ním umíte dobře zacházet a můžete jej pohotově použít, pro případ obrany se také hodí držet celou cestu v ruce svazek klíčů, s nimiž lze násilníka uhodit do obličeje, vysmeknout se a utéci, případně si pohotově otevřít dveře a uniknout do domu.
10. Příteli nebo rodině sdělte, kde jste, kdy se vrátíte, zavolejte, až se vydáte na cestu domů a bude odhadnutelné, kdy máte dorazit, požádejte, ať vám jde někdo naproti, nebo aspoň držte v ruce mobil a v něm předvytočené číslo (na partnera, na policii), aby stačilo stisknout už jen volací tlačítko.
11. Nevcházejte s cizí osobou do domu, do výtahu.

Když už dojde k útoku, volání o pomoc a snaha bránit se, násilníka často vyprovokuje, použije proti vám brutální fyzické násilí. Sebeobranné prostředky použijte, jen pokud s nimi umíte zacházet, musíte je mít poruce a využít moment překvapení. Velmi populární jsou kurzy sebeobrany, ale ruku na srdce - násilník je na rozdíl od vás připraven, útok má promyšlen, je silnější - z vašeho hlediska je rozdíl, zda víte kam kopnout a při večerních kurzech to trénujete, a zda dokážete v pravý okamžik skutečně s dostatečnou silou kopnout a ještě zasáhnout správné místo. Zkuste si představit modelové situace, požádejte přítele, ať je s vámi nacvičí, dobře zažitý scénář může usnadnit pohotovou reakci. Pokud je oblast obydlená a existuje šance, že někdo volání o pomoc uslyší, pak raději volejte "hoří!", případně "sousede, kradou vám auto!" - je dokázáno, že lidé spíše vyhlédnou z oken na takový podnět. Můžete také zkusit násilníka uvítat, předstírat sympatie, nabídnout mu sex na příhodnějším místě, získat tak čas, zejména stihnete-li nenápadně vytočit policii z mobilního telefonu. Možná násilníka zaskočíte a od činu odradíte, většinu sexuálních deviantů totiž současně vzrušuje váš odpor a strach, protože se jedná o sadisty. Bez vašeho strachu a vzdoru u nich nedojde k sexuálnímu vzrušení. Rozhodně ale neproste, neslibujte, neplačte - to má na násilníka přesně opačný účinek.

Co dělat, když ke znásilnění dojde?

Protože oběž znásilnění si při jeho zveřejnění nese jisté stigma, může být dokonce osočena z vyprovokování pachatele, protože zážitek je sám o sobě tak pokořující, že je těžké o něm promluvit, zůstává až polovina znásilnění nenahlášena, v případě že násilníkem byl kamarád nebo bývalý přítel, je pak procento ještě vyšší. Přitom násilníci tak dostávají šanci své činy opakovat a zničit život dalším obětem. Kromě toho oběť potřebuje odbornou pomoc, prožité trauma může na duši zanechat hluboké stopy, oběti bez pomoci pak často nejsou schopny navázat normální vztah, provozovat sex s přítelem, někdy se i pokoušejí o sebevraždu.

Aby mohl být pachatel dopaden a usvědčen, je naprosto nezbytné znásilnění okamžitě hlásit. Kontaktovat policii nebo vyhledat lékaře, třeba si i zavolat sanitku na místo činu. Většina obětí má potřebu umýt všechna místa, jichž se násilník dotkl. Tím ale zaniknou veškeré stopy - zejména pozůstatky spermatu. Pomoc gynekologa je nezbytná také proto, že při vynuceném pohlavním styku často dochází k potrhání pochvy. Po prvotním ošetření a zajištění důkazů, výpovědi a popisu pachatele, se neprodleně obraťte na psychologa nebo specializované krizové centrum.

Oběti se mohou obrátit na pomáhající organizace - např. Bílí kruh bezpečí, www.bkb.cz, nonstop linka 257 317 110, své pocity a zkušenosti si mohou anonymně předat např. na http://znasilneni.infonia.com/.